Bratři na cestě - úryvky

Ukázky z povídky Bratři na cestě, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře... Mořické panství v té době patřilo Bedřichu Vilému ze Žerotína, který měl štěstí. Popravy byl ušetřen, ale přišel o své državy, vč. Mořic. Z těch dob nejsou žádné dokumenty o prostém lidu, ale je více než jisté, že i z Mořic bylo pár mužů odvedeno aby bojovali na straně českých stavů. Kolik jich odešlo? A kolik z nich se vrátilo? V postavách Jana a Jiřího jsem chtěla připomenout jejich osudy a uctít jejich památku.

 

Ves se ztišila, když k ní od silnice zamířila trojice jezdců. Jeden měl šedou halenu, druhý kord u boku a třetí, ten s ptačím nosem a pergamenem v ruce, sesedl už u fary. V patách jim šel hajný – místní, ale s tvrdýma očima. Lidé se stáhli, ženy chytly děti a muži hleděli do země. Už i sem se doneslo, že v Olomouci se něco chystá, že šlechtici se bouří, že země půjde proti císaři. Dosud to bylo tak vzdálené… Ale teď… Verbíři jsou tu. Přišli vybírat krev pro panský marš.

Síla slova - úryvky

Ukázky z povídky Síla slova, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována křížem u hřbitova, o němž lidé léta věřili, že byl zasazen na památku Cyrila a Metoděje. Dnes víme, že pravda je jiná, ale to, že se kříži říká Baba naznačuje, že na pověsti by mohlo být zrnko pravdy. Tak se totiž skutečně říkalo křížům na místech, kde se věrozvěsti zastavili. Původní kříž nejspíš zmizel, proměnil se v hromádku písku... Ale pověst žila dál.

 

Dým stoupal z kamenných pecí, psi štěkali a děti honily slepice kolem studny. Nad tím vším se zvedala dřevěná tvrz vladyky Ctirada – muže, jenž byl v očích vesničanů víc než pánem. Byl jejich ochráncem, soudcem, hlasem předků…

Věděl, co se ve světě děje – nebo alespoň tušil víc než ostatní. A právě teď, v tichu, jež předcházelo slavnosti, vážil zprávy, které k němu přišly z jihu.

Mluvily o knížeti Rostislavovi, který se postavil proti franským kněžím a jejich latině, a hledal jiné, kteří by mohli lidu přinést slovo Boží – ale v řeči, které rozumí. A prý se dva takoví našli. Bratři z dalekého východu, učenci a mniši, nesoucí knihu a písmo pro slovanský lid.

Kámen v hlubinách - úryvky

Ukázky z povídky Kámen v hlubinách, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována nálezem pazourku z mladší doby kamenné - jediného artefaktu z této doby dosud nalezeném na území naší obce.  

 

Ruce měla jemné, ale pevné. Když ho brala za paži, aby se podívala na ránu, sykl – ne z bolesti samotné, spíš z překvapení, že se jí nebrání. Ještě před pár dny by nedovolil nikomu se tak přiblížit. Jí teď dovolil všechno.

Z váčku u pasu vytáhla drcené listy. Voněly štiplavě, pryskyřičně. Bez slova mu je přitiskla na zranění, kde je jednou rukou přidržovala, zatímco druhou utrhla snad největší lupen, na který z místa dosáhla. Přikryla s ním ránu i s bylinkami a přichytila tenkým provázkem spleteným ze stébel trávy, který bůhvíodkud vylovila.