Ukázky z povídky Osudný šíp, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována smírčím křížem a soudním zápisem z roku 1430, který se k němu váže. Jan ze Srbců, Pavel, Matyáš, Zbyněk, Jan z Kravař... To jsou lidé, kteří v té době a v těchto místech skutečně žili. Jejich příběh a vztahy jsou mou autorskou fikcí.
Pavel Nečas, muž v tmavém kabátci a s tváří, kterou už vítr a čas stačil vytesat do vrásek, se zastavil u vchodu a chvíli syna pozoroval. Pak si sedl naproti, pomalu – jako když nechce nikoho vyrušit.
„Jene, už jsi přemýšlel, kde budeš za rok?“ zeptal se bez úvodu.
Jan se usmál. „Na koni. Možná u olomoucké posádky, možná v Uhrách. Možná s vínem ve sklepě…“ natáhl se a zívl. Ale jak se podíval na otce, úsměv mu z tváře zmizel.
„Kateřina z Mořic je jediná dcera Jana z Kravař. Víš, co to znamená? Jan zaváhal. „Chápu… Je to dobrá nevěsta.” Odlmčel se a nejistě dodal: “Pro tebe…”
