Kámen v hlubinách - úryvky

Ukázky z povídky Kámen v hlubinách, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována nálezem pazourku z mladší doby kamenné - jediného artefaktu z této doby dosud nalezeném na území naší obce.  

 

Ruce měla jemné, ale pevné. Když ho brala za paži, aby se podívala na ránu, sykl – ne z bolesti samotné, spíš z překvapení, že se jí nebrání. Ještě před pár dny by nedovolil nikomu se tak přiblížit. Jí teď dovolil všechno.

Z váčku u pasu vytáhla drcené listy. Voněly štiplavě, pryskyřičně. Bez slova mu je přitiskla na zranění, kde je jednou rukou přidržovala, zatímco druhou utrhla snad největší lupen, na který z místa dosáhla. Přikryla s ním ránu i s bylinkami a přichytila tenkým provázkem spleteným ze stébel trávy, který bůhvíodkud vylovila.

Osudný šíp - úryvky

Ukázky z povídky Osudný šíp, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována smírčím křížem a soudním zápisem z roku 1430, který se k němu váže. Jan ze Srbců, Pavel, Matyáš, Zbyněk, Jan z Kravař... To jsou lidé, kteří  v té době a v těchto místech skutečně žili. Jejich příběh a vztahy jsou mou autorskou fikcí.

Pavel Nečas, muž v tmavém kabátci a s tváří, kterou už vítr a čas stačil vytesat do vrásek, se zastavil u vchodu a chvíli syna pozoroval. Pak si sedl naproti, pomalu – jako když nechce nikoho vyrušit.

„Jene, už jsi přemýšlel, kde budeš za rok?“ zeptal se bez úvodu.

Jan se usmál. „Na koni. Možná u olomoucké posádky, možná v Uhrách. Možná s vínem ve sklepě…“ natáhl se a zívl. Ale jak se podíval na otce, úsměv mu z tváře zmizel.

„Kateřina z Mořic je jediná dcera Jana z Kravař. Víš, co to znamená? Jan zaváhal. „Chápu… Je to dobrá nevěsta.” Odlmčel se a nejistě dodal: “Pro tebe…”