Ukázky z povídky Bratři na cestě, která je součástí mé knihy Probuzené vzpomínky. Je inspirována stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře... Mořické panství v té době patřilo Bedřichu Vilému ze Žerotína, který měl štěstí. Popravy byl ušetřen, ale přišel o své državy, vč. Mořic. Z těch dob nejsou žádné dokumenty o prostém lidu, ale je více než jisté, že i z Mořic bylo pár mužů odvedeno aby bojovali na straně českých stavů. Kolik jich odešlo? A kolik z nich se vrátilo? V postavách Jana a Jiřího jsem chtěla připomenout jejich osudy a uctít jejich památku.
Ves se ztišila, když k ní od silnice zamířila trojice jezdců. Jeden měl šedou halenu, druhý kord u boku a třetí, ten s ptačím nosem a pergamenem v ruce, sesedl už u fary. V patách jim šel hajný – místní, ale s tvrdýma očima. Lidé se stáhli, ženy chytly děti a muži hleděli do země. Už i sem se doneslo, že v Olomouci se něco chystá, že šlechtici se bouří, že země půjde proti císaři. Dosud to bylo tak vzdálené… Ale teď… Verbíři jsou tu. Přišli vybírat krev pro panský marš.
